Czumalova nástěnka

Duben 28, 2019

U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 30. DUBNA 2019

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 10:31 pm

VYSOČANSKÝ ŠPEK

Sahám opět k recyklaci, ale nikoliv proto, abych ušetřil čas, věnovaný psaní, tedy abych znovu nepsal, co už napsáno, mnou k tomu (zde publikováno 29. července 2013). Jen vás chci připravit na to, co v úterý uvidíme, a potřebuji se při tom dopouštět rozvleklosti, jakou si na hlučné pražské ulici v nejistém počasí dovolit nemohu, o obrázcích nemluvě. Spojuji tedy a zároveň rediguji dva více než pět let staré texty:

V roce 1913 přinesl Styl, měsíčník pro architekturu, umělecké řemeslo a úpravu měst, vydávaný S. V. U. Mánes a v té době redigovaný Otakarem Novotným, článek významného německého architekta a teoretika Hermanna Muthesia (1861–1927) Problém inženýrských staveb. Zásadním způsobem se vyjadřuje k dobově velmi diskutovaným otázkám estetiky inženýrské architektury, na nichž později vyrostl model zrození moderní architektury z ducha inženýrské konstrukce, který je v důsledku popřením architektury. Jako by Muthesius věděl, k jak dogmatickým koncům to povede: „Představa, že inženýrovi úplně stačí, slouží-li stavba, nářadí nebo stroj, jím vytvořené, zcela svému účelu, je mylná, a mylnější je ještě věta, v naší době tak často slýchaná, že je zároveň již krásná, slouží-li dobře nějakému účelu. Užitečnost sama o sobě nemá vůbec vztahu ke kráse, při níž jde o problém formy a o nic jiného, kdežto při užitečnosti jde o nahé vyplnění nějakého úkolu.“ Svou poučenou analýzu shrnuje: „Dnes můžeme již vysloviti zásadu na základě pokročilého poznání: není zvláštních oborů lidské činnosti tvořivé, při níž by mohla býti zanedbávána dobrá zevní forma. Proto doufejme, že vědomá, z podmínek stavby sama vyrostlá dobrá forma bude považována za samozřejmou i v rozlehlém oboru inženýrského tvoření a za nezbytný přívlastek zušlechtěné práce tvořivé, rovnocenné a hodné výše naší doby.“ Reprodukovaná fotografie Odkolkova mlýna je součástí obrazového doprovodu Muthesiova textu. Z domácích ukázek industriální architektury se ve Stavbě dostalo ještě na podolskou cementárnu, radotínskou vápenku a Kotěrovu vršovickou vodárnu, jinak jsou tam ukázky aktuálních staveb německých a amerických, včetně drážďanské čističky Hanse Erlweina, frankfurtské plynárny a berlínské továrny A. E. G. Petera Behrense a budovy Larkin Company Franka Lloyda Wrighta v Buffalu. Ve Vysočanech zkrátka zatím máme velmi významné dílo, patřící do konstitutivní vrstvy světové moderní architektury, parní mlýn a továrnu na chléb František Odkolek z let 1912-1913 a 1918. Jeho autorem je Hugo Gessner, významný žák a spolupracovník Otto Wagnera.

Historie firmy začala v polovině 19. století, kdy syn mlynáře a starosty Roudnice nad Labem František Odkolek přišel do mlýna na pražské Kampě. Záhy si vzal jeho dědičku Marii Trödlovou a v roce 1850 založil firmu František Odkolek. Už roku 1858 se tu pustil do rozsáhlé přestavby a dostavby, dokončené v roce 1872. K modernímu mlýnu připojil pekárnu a vybudoval v Praze rozsáhlou síť prodejen. Mlýn v roce 1896 vyhořel a výroba v něm už nebyla obnovena. Na modernizaci a rozšiřování mlýna pracovali významní architekti: Johann Klement Zobel, Josef Kranner, Jan Maxmilián Heger a snad i Josef Maličký, Josef Zítek a Josef Schulz. Po přestěhování výroby do Vysočan koupila budovy na Kampě pražská obec a v roce 1920 nechala zbořit mlýny nad řekou. V obytné budově bydlela rodina Pinkasů a umístění tu našly také její sbírky. Po válce zde nějaký čas sídlilo několik pracovišť Československé akademie věd, opuštěnou a chátrající budovu zachránila až nadace Jana a Medy Mládkových. Přestavba na Muzeum Kampa probíhala v letech 2000–2001 podle projektu Heleny Bukovanské (Atelier 8000) a za výtvarné spolupráce Václava Cíglera, Michala Motyčky, Mariana Karla, Miroslava Špačka a Dany Zámečníkové.
Dosud rodinný podnik se 6. 4. 1912 změnil v akciovou společnost a koupil rozsáhlé pozemky ve Vysočanech. Povstala firma František Odkolek, a. s., parní mlýn a továrna na chléb. Její továrna rostla rychlým tempem: Výkopové práce začaly 1. dubna 1912, částečný provoz byl spuštěn 31. ledna 1913, kolaudace proběhla v dubnu 1913 a už v následujícím roce pekárna dodávala 135 až 147 tun chleba týdně. Stavbu provedlo osvědčené stavitelství Matěje Blechy, strojní zařízení dodala brunšvická firma G. Luther AG. Tovární komplex vyznačovala zajímavá materiálová a konstrukční rozmanitost: obilní silo železobetonové, čistírnu s mlýnicí a vodojemem nese železobetonový skelet, zděná moučnice má vnitřní konstrukci kombinující dřevo a litinu, zděná je také správní budova. Součástí továrny byla od počátku kotelna, elektrocentrála a strojovna. Fasády ze světlých vápenopískových cihel známe i z dalších Gessnerových staveb. V noci z 1. na 2. května 1918 zachvátil továrnu požár a obnova se stala příležitostí pro rozšíření závodu. Projekt byl opět zadán Hubertu Gessnerovi. Jednotný a přitom rozmanitý výraz továrny nenarušily ani dostavby ze 30. let, naopak jej obohatily o lapidární puristické formy železobetonových konstrukcí.
Po osvobození pokračovala společnost Odkolek pod národní správou a v roce 1947 byla znárodněna. Národní podnik Odkolek, do něhož plánovači socialistického průmyslu začlenili další znárodněné podniky, se od roku 1950 jmenoval Pražské pekárny a mlýny, národní podnik. Od roku 1954 slučoval všechny pražské pekárny a holešovický mlýn. K 1. 1. 1994 byla zaregistrována firma Odkolek, a.s. K 1. 1. 2007 fúzovaly firmy Odkolek, a.s. a Delta pekárny, a.s., vznikla akciová společnost United Bakeries. To už se u Odkolků ve Vysočanech nepeklo, výroba se přesunula do nové pekárny Odkolek na Vidouli na okraji sídliště Nové Butovice. Firma Odkolek, a. s. ještě stačila vyjádřit svůj nesouhlas s prohlášením továrny za kulturní památku a podpořit jej doložením stavu, který sama způsobila. Prohlášena byla tak jen třípodlažní správní budova, proti dominantním hmotám sila, mlýnice a moučnice drobná a už ze své podstaty neschopná zastoupit celek továrny. Když v roce 2006 došlo k jejímu prohlášení, vlastníkem továrny už byla FIM Group a zamýšlela na jejím místě postavit obytný, administrativní a obchodní komplex. (Podobu tehdejšího projektu zde už znovu nereprodukuji, stejně tak neopakuji své tehdejší rozhorlení, obojí tu publikované 29. července 2013. Od té doby se změnil majitel a trochu snad i naděje opuštěné továrny, že omezené prohlášení za kulturní památku nemusí znamenat demoliční výměr na vše ostatní. Na mých tehdy vyslovených názorech a na emocích, které je nesly, se naopak nezměnilo nic.)

Autor vysočanské továrny Hubert Johann Karl Gessner se narodil 20. října 1871 ve Valašských Kloboukách v rodině barvíře. V letech 1885–1889 studoval na Deutsche Staats-Gewerbeschule v Brně, byl tedy spolužákem Adolfa Loose a potkával se tu například s Leopoldem Bauerem a Josefem Hoffmannem, kteří absolvovali o dva roky později. Pracoval pak postupně u stavitelů Otto Zemana v Bystřici, Julia Lundwalla v Opavě a Ernsta Zubera v Moravské Ostravě. V letech 1894–1898 pokračoval ve studiu u Otto Wagnera na Akademie der bildenden Künste ve Vídni. V ročníku tu s ním studoval Josip Plečnik, o ročník výš Jan Kotěra, o dva Josef Hoffmann. V závěru studia paralelně pracoval ve Wagnerově soukromém ateliéru, od roku 1899 pak v Moravském zemském stavebním úřadě v Brně. Samostatný ateliér si otevřel roku 1904 ve Vídni. Spolupracoval pak až do rozchodu v roce 1912 s mladším bratrem Franzem (1879–1975), jemuž se dostalo stejného vzdělání. Zemřel 29. ledna 1943 ve Vídni.
První Gessnerovy realizace jsou spojeny s rodným městem, vila J. Bratmanna (1895–1896, Smetanova 115), obchodní a obytný dům J. Horného (1897, nám. Míru 189), k nejranějším patří také Obchodní akademie v Hradci Králové (s Otakarem Bémem, 1896-1897, nám. Svobody 601), kde dnes sídlí universitní knihovna a děkanát pedagogické fakulty. V Brně se Gessner uvedl budovou Okresní nemocenské pokladny (1903–1904, Milady Horákové 24, 26), která, jak tehdy konstatoval časopis Der Architekt, „vyhlíží beze vší ozdobnosti velmi ozdobně“. Nedochovala se, žel, Gessnerova díla z doby opavského působení: Obchodní a obytný dům bratří Skasiků (1903, Hrnčířská 17) byl cenným dokladem časného nástupu geometrické secese na Moravě podobně, jako zmíněný Bratmannův dům v případě secese florální. Jako mnoho jiných opavských domů byl ale těžce poškozen při závěrečných operacích II. světové války a v letech 1946–1948 přestavěn Oldřichem Liskou do podoby, která se od secese hodně vzdálila. Na brněnskou nemocenskou pokladnu navazoval hotel Slezský dvůr (1905, s Frazem Gessnerem), zbořený stejně, jako o rok mladší dům s lékárnou U bílého anděla.
Nejrozsáhlejším Gessnerovým dílem na našem území je Zemský léčebný ústav císaře Františka Josefa I. pro choromyslné v Kroměříži z let 1904–1909 (Havlíčkova 1265/50). Pro areál na půdorysu zhruba 400 × 500 metrů bylo původně projektováno 38 budov, 19 pavilonů pro 1 000 pacientů, 15 administrativních, hospodářských a obytných budov a 4 pro polní hospodářství, součást terapie. Hubert Gessner tu dal architektonickou podobu progresivní koncepci zakladatele a prvního ředitele prof. MUDr. Vincence Návrata. I zde dostál pověsti nejvěrnějšího Wagnerova žáka, nabízejí se především paralely jeho ústavního kostela sv. Cyrila a Metoděje (1904–1908) a Wagnerova kostela sv. Leopolda v ústavu choromyslných ve Vídni-Steinhofu (1902–1907). Zajímavější jsou ale diference a široké rozpětí motivických odkazů. Podobně a způsobem stejně původním jako dílo svého učitele reflektoval Hubert Gessner i tvorbu Josefa Hoffmanna, podněty anglického hnutí Arts & Crafts, historickou kroměřížskou architekturu i regionální architekturu lidovou. To, že ústav ukazuji na historické pohlednici, neznamená, že se nedochoval do našich dnů. Naopak, nadále slouží psychiatrickým pacientům, od počátku státního seznamu památkově chráněn. Jen turisté, hrnoucí se z autokarů do Květné zahrady, většinou netuší, že s ní sousedí významné dílo evropské moderní architektury.
Už v roce 1902 Hubert Gessner zvítězil v soutěži na Arbeiterheim Favoriten pro 10. vídeňský okres (Laxenburgerstraße 8-10) a právě tady je počátek přátelství s Viktorem Adlerem a spolupráce s jeho Sozialdemokratische Arbeiterpartei. Gessner pro ni projektoval stranické domy, nakladatelství, tiskárny, věnoval se dělnickému bydlení, stavěl pro dělnická spotřební družstva a projektoval pro velkorysý stavební program sociálnědemokratických starostů Vídně Jakoba Reumanna a Karla SeitzeNa fotografiích Waltera Zedniceka ze souboru Architektura Rudé Vídně (k vidění byl mj. v zimě 2010 v Rakouském institutu v Brně a na jaře téhož roku na Fakultě architektury ČVUT v Praze a pak na dalších místech republiky) je Jakob Reumann-Hof z let 1924–1926, který Gessner projektoval s Josefem Bittnerem (5. okres, Margarethengürtel 100-110) jako rozlehlý blok se 480 byty, ateliéry, obchody, mateřskou školkou a centrální prádelnou, a Gessnerův Volkswohnpalast Karl Seitz-Hof z let 1926–1931 (21. okres, Jedleseer Straße 66-94) o ploše 25 320 m2 s 1 173 byty, obchody, hostinci, kavárnou, lázněmi, prádelnami a dalším společným vybavením.
Cesta k vysočanské zakázce vedla právě tudy: Práce pro sociální demokracii brzy Gessnera přivedla k průmyslové architektuře prostřednictvím dělnických družstevních pekáren. Následující řada není úplně kompletní, ale k demonstraci souvislostí postačí: Bäckerei des 1. Wiener Konsumvereins (1908–1909, Vídeň 16, Hasnerstraße 123), Hammerbrot-Werke (1908–1909, Schwechat, Innerbergstraße 28), Bäckerei des 1. Niederösterreichischer Konsumvereins (1908, Vídeň 12, Wolfganggasse 58-60), Erste Tiroler Arbeiter Bäckerei (1910, Mühlau/Innsbruck, Haller Straße 93), Reichenberger Arbeiterbäckerei GmbH (1910–1911, Liberec-Jeřáb, Hanychovská 1-2), Arbeiterbäckerei (1912, Leoben, Bergmann Straße 18), František Odkolek, a. s., parní mlýn a továrna na chléb (1912 – 1913, Praha-Vysočany, Ke Klíčovu 1/256), Hammerbrotwerke (1918, Wien 21, Schwaigergasse 19), Spatenbrotwerke Linz (1920–1921, Semmelweissstraße 40). Soupis Gessnerových industriálních staveb obsahuje i bednárnu, továrnu na akumulátory a na sám závěr ve válečných letech čokoládovnu, ale pekárny jednoznačně převažují.

V ÚTERÝ 30. DUBNA 2019 SE SEJDEME V OBVYKLÝCH 12.00 A 14.00 U VÝCHODU Z POVRCHOVÉHO VESTIBULU STANICE METRA VYSOČANSKÁ SMĚREM DO STAROMLÝNSKÉ A BASSOVY ULICE (TEDY NA OPAČNOU STRANU NEŽ DO SOKOLOVSKÉ). TĚŠÍM SE NA VÁS.

Reklamy

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: