Czumalova nástěnka

25 listopadu, 2019

U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 26. LISTOPADU 2019

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 6:23 pm

ČTENÍ NA CESTU K LETENSKÉ VODÁRNĚ
Před postavením souboru nájemních domů, zvaného Molochov, to byla výrazná dominanta, jak patrno na pohledu od Letenského náměstí z počátku 20. let minulého století. Situace se od dnešní liší právě jen o Molochov. Dům napravo na rohu Korunovační a Čechovy, postavený v letech 1910-1911, je významným místem české moderní architektury. Ne snad podobou, již mu dal Josef Kovařovic, či úpravami přízemí v roce 1937, které projektoval Josef Havlíček. Kromě Občanské záložny tu byla kavárna Belvedere. Karel Honzík ve své vzpomínkové knize Ze života avantgardy. Zážitky architektovy (Praha: Československý spisovatel, 1967) jí vystavěl pomníček tak půvabný, že by bylo škoda necitovat (s. 57-58):

»V bubenečském městském centru při letenském náměstí pulzoval svérázný a natolik samostatný život, že se často v žertu hovořilo o „letenské republice“. Zde v okolních ulicích bydleli Josef Gočár, Josef Chochol, Bedřich Feuerstein, Josef Havlíček, Ladislav Žák, Vojtěch Tittelbach, ale také režisér Gustav Machatý, sochařka Marta Jirásková. Do kavárny Belvedere neměl tehdy daleko ani Eduard Bass a blízká Akademie výtvarných sem vyvrhovala stále své pedagogy a žáky.
Belvederka (anebo podle Josefa Havlíčka „Belvedíra“ byla jednou z mála pražských kaváren, které měly stolky na chodníku po pařížském způsobu. A opravdu, bylo tady něco z atmosféry Montparnassu.
Tehdy, v druhé polovině dvacátých let, ještě nestál blok domů zvaný Molochov, takže od stolků byl široký výhled přes letenskou pláň zabranou fotbalovými hřišti, nad nimiž se zdvihaly tribuny, značky, stožáry a vlajky. Na zbylých volných plochách se občas usadily kolotoče, houpačky a střelnice se svými maringotkami. Hřiště v zimě proměňovaná na kluziště byla obehnána prkennými ohradami, na nichž se pestřily reklamy pneumatik a podpatků vedle čísel politických stran, která déšť pomalu smýval po volebních kampaních. Scenérie Kamila Lhotáka!
(…)
Pro urbanistu je zajímavá ona těžko postižitelná veličina „živého města“, kterou není snadno stvořiti. Bývalou Belvederku sice nahradila mnohem větší a modernější kavárna v protějším nároží Molochova – a přece ji vlastně nenahradila. Nikdy se tu už neobnovila osobitá atmosféra staré Belvederky. Neobnovilo se dokonce ani sedění na chodníku a nová kavárna je skryta za sklem, aniž jeví známky života.«

Když byly Holešovice a Bubny připojeny roku 1884 k Praze, zpracovala pro ně vodárenská kancelář městského stavebního úřadu projekt vodovodu, který sloužil také pro Hradčany, Bubeneč a Dejvice. Společný vodojem na Letné byl zásobo­ván z Novomlýnské vodárny. K čtyřkomorovému vodojemu o objemu 3 000 m³ příslušela přečerpávací stanice a vodní věž. Tu postavili v roce 1888 Karel Hübschmann a František Schlaffer podle projektu Jindřicha Fialky. Šestipodlažní vodní věž, vysoká 38 metrů, měla ve výšce 26 metrů válcový vodojem ze železného plechu o objemu 197,10 m³, průměru 8,25 m a výšce 4,5 m. Jeho středem procházela roura třímetrového průměru, jíž byl veden komín odvádějící kouř z topenišť parních strojů přečerpávací stanice na vrchol věže. Tři parní stroje poháněly dvě čerpadla. Jedno vytlačovalo vodu do nového za­puště­ného vodojemu na Petříně u zdí Strahovského kláštera (objem 1 000 m3), druhé do vodojemu ve věži. V přízemí věže byla dílna a kovárna, v prvním patře byt vodáka, ve druhém patře byt strojníka, ve třetím byty topičů. Vodojem ve věži byl odstaven už v druhé polovině listopadu roku 1913. Vodárna a přečerpávací stanice ukončily provoz k 1. srpnu 1926, nahradila je nová vodárna na Brusce. V letech 1937-1938 bylo postaveno 14 domů sousedního Molochova, do odstavené vodárny stavba nezasáhla. S výjimkou věže byly její budovy zbořeny až v letech 1977-1978 a na jejich místě postavena mateřská školka. Několikrát hrozící zbourání věže se dařilo odvracet, památkově chráněna je ovšem až od 26. 2. 1992. Naštěstí se v 60. letech našlo vhodné využití a byty zaměstnanců vodárny byly upraveny pro Obvodní dům pionýrů a mládeže Praha 7. Toto využití, včetně spojení s mateřskou školkou, trvá i po citlivé rekonstrukci, provedené v roce 2018 podle projektu Petra Hájka, Terezy Keilové, Cornelie Klien, Benedikta Markela, a Martina Stosse (Petr Hájek ARCHITEKTI, Praha) z roku 2016. Na místě vodojemu vznikl společenský sál, komín jím procházející nahradil periskop jako odpověď na to, že ochoz věže ve výšce 20,5 m už neskýtá mnoho vyhlídky. Umožňuje dostat oko do o 17,5 m výš a vidět tak přes zástavbu, která věž obklopila. Opačně to nefunguje.

V ÚTERÝ 26. LISTOPADU SE SEJDEME V OBVYKLÝCH 12.00 A 14.00 NA LETENSKÉ PLÁNI ZA BUDOVOU MINISTERSTVA VNITRA, ZHRUBA NA ÚROVNI ZASTÁVKY TRAMVAJÍ KORUNOVAČNÍ. TĚŠÍM SE NA VÁS.  

 

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Blog na WordPress.com.

%d blogerům se to líbí: