PROČ OŘECHOVKA?

O tom, proč se Ořechovka jmenuje Ořechovka jsem tu nedávno psal, ale pod rouškou devízy o opakování jako matce moudrosti použiji jako text ke slíbenému ikonografickému pramenu. Připojení Vořechovky na hradní vodovod reprodukuji z knihy Jaroslava Jáska Klenot města: Historický vývoj pražského vodárenství (Praha: VR – atelier, 1997. ISBN 80-238-1055-3).
V roce 1559 získal Zikmund Boleslavský v místě zvaném Skalka pole, patřící premonstrátské kanonii na Strahově. Pole přešlo v roce 1573 do majetku zlatníka Mikuláše Millera a ten tu zřídil vinici, spojil ji s již existující sousední a obehnal zdí. Vinice vystřídala několik dalších měšťanských vlastníků a nakonec tak jako řada jiných vinic kolem Prahy zpustla během třicetileté války. V roce 1709 ji koupil Jan Kryštof Bořek, rada dvorské komory a první komisař solního a piv­ního důchodu v Království českém, a o rok později tu pro něj Johann Georg Michael Aichbauer (?), nevlastní bratr Kiliána Ignáce Dientzenhofera, postavil letohrádek. Francouzskou zahradu kolem něj zpustošilo roku 1742 francouzské vojsko. Letohrádek opevnilo a tím jej učinilo cílem dělostřelby, ostřelováním poškozená stavba nakonec vyhořela. Zničená zahrada se pak znovu dostala do vlastnictví premonstrátů. Perkmistrovský úřad ji s nimi v roce 1747 vyměnil za dvě vinice u Andělky a erár tu zřídil nejprve zbrojní skladiště a později dělostřelecké laboratoře. Jméno Ořechovka se tedy odvozuje od Jana Kryštofa Bořka. Z Bořekovka se deformovalo na Vořechovka, v této podobě je máme spolehlivě doloženo už ve 2. polovině 18. století. Z Vořechovky na Ořechovku se přešlo až v 1. polovině minulého století.