Czumalova nástěnka

Září 19, 2017

UK: NOVÝ AKADEMICKÝ ROK NA NOVÉM MÍSTĚ

Filed under: POZVÁNÍ DO KAVÁRNY — V. Cz. @ 6:40 pm

Advertisements

Září 18, 2017

DVĚ POZVÁNÍ DO DIVADLA

Filed under: MIMO RUBRIKY — V. Cz. @ 11:55 am

Červenec 12, 2017

POZVÁNÍ NA VÝSTAVU

Filed under: MIMO RUBRIKY — V. Cz. @ 10:19 pm

Červenec 4, 2017

PRÁZDNINOVÁ PŘEDNÁŠKA

Filed under: POZVÁNÍ DO KAVÁRNY — V. Cz. @ 8:16 pm

Milé kolegyně, milí kolegové, členové akademické obce UK (University v kavárně)!

Při našem posledním setkání, kdy jsme se loučili s holešovickou alma mater, jsme se dohodli, že to není konec, jen jsme vyhlásili prázdniny. Jsou-li vám už dlouhé, zvu vás na prázdninovou přednášku.

Díky Jarmile proběhla úspěšně jak rekognoskace, tak příslušná jednání, tedy s radostí sděluji, že s novým akademickým rokem obnovíme přednášky pravidelné. Už si do svých diářů můžete poznamenat data zimního semestru: 3. 10. od 19.00, 7. 11. od 19.00 a 5. 12. od 19.00, i místo: Kavárna Liberál, Heřmanova 6, Praha 7-Holešovice. Případným novým zájemcům připomínám, že jsme universita otevřená, a to stále. Chovám naději, že by se prázdninové hostování v Café a gramofon mohlo stát zárodkem ustavení vršovické fakulty. Rosteme.

Váš Vladimír Czumalo, UK

Červen 5, 2017

POKUS O SNĚHOVOU KOULI

Filed under: K EXKURZI UK & UK 26.-28. 5. 2017 — V. Cz. @ 5:51 pm

Snímek části účastníků zájezdu před architektonickou manifestací národního slohu a kremačního hnutí sice pochází z mého fotoaparátu, ale pořídila jej, abych se nechlubil cizím peřím, Stella. Proč jej zveřejňuji? Nechce se mi věřit, že jsem první, kdo týden po návratu vysypal kartu. Stejně tak se mi nechce věřit, že nikdo dosud nereagoval na Klářinu výzvu. Zkrátka jsem neklidný, že se už netopím ve fotografiích, které by mi ukázaly, jaké to vlastně bylo. (Vzpomínám si, byl jsem tam, ale příliš zaměstnán jinými činnostmi, než abych to věděl.) Zveřejňuji tedy fotografii s nadějí, že je to sněhová koule, která strhne lavinu, a v obrazových vzpomínkách na Polabí se budeme brzy topit všichni.

Váš Vladimír Czumalo, nositel vyznamenání Za věrnost

Červen 3, 2017

CO BYLO PŘED GOČÁROVÝM SCHODIŠTĚM

Filed under: K EXKURZI UK & UK 26.-28. 5. 2017 — V. Cz. @ 6:36 pm

Opevnění Hradce Králové bylo budováno od 1. třetiny 14. století. Výhradně z cihel, bez kamenného jádra. V intervalu mezi 25 a 40 metry předstupovaly před hradební zeď hranolové bašty, původně dovnitř města otevřené, po husitských válkách postupně uzavírané a využívané pak jako skladiště a vězení. Počátkem 16. století vznikla ve středu jižní fronty hradby věž Kropáčka, nejspíš nikoliv přestavbou starší bašty, ale jako novostavba vězení. Zřejmě tedy nikdy nebyla vodní, tedy vodárenskou věží, jak se dosud v literatuře traduje. Věž zůstala v majetku obce i po přestavbě města v pevnost, jen při ní dělostřelci umístili jednu ze čtyř baterií a horní část užívali jako muniční sklad. To věž uchránilo před snížením, jež při výstavbě pevnosti potkalo většinu středověkých bašt věží opevnění. Vězení tu zůstalo, ještě v říjnu 1841 si je prohlédl nejvyšší purkrabí hrabě Karel Chotek. Z téhož roku i měsíce máme inventář, který zde dokládá také Lustseuchespital pro osm prostitutek s pohlavními chorobami. Jméno Kropáčka se odvozuje od jména majitele sousedního domu čp. 30 Jana Kropáče. Ulička, která k věži směřovala z Velkého náměstí, se jmenovala Mariánská podle jezuitského kostela Nanebevzetí Panny Marie (Carlo Lurago 1652-1666). Roku 1955 pak dostala úředně přiděleno jméno Na Kropáčce a Velké náměstí bylo zároveň přejmenováno na Žižkovo. Omyl s vodní věží způsobila nejspíš kašna v této uličce, jíž se říkalo rovněž Kropáčka. Uličku někdy v první třetině 19. století uzavřela bosovaná zeď proražená průjezdem, do druhého oblouku arkády přemístili kašnu. Na počátku 20. století byla věž Kropáčka natolik staticky narušená, že se ji město rozhodlo zbourat. V roce 1906 záměr schválila k. k. Zentral-Kommission für Denkmalpflege a výměnou pozemků mezi městem a biskupskou konzistoří se podařilo majetkoprávně zajistit možnost spojení Velkého náměstí a nové okružní třídy schodištěm. Dosud totiž trvala vlastně středověká situace, kdy na jih z města vedla jediná cesta k osadě Rybáře malou Rybářskou fortnou a příkrý jižní svah snad již tehdy překonávalo schodiště. V původní trase, tedy v návaznosti na úzký průchod mezi biskupskou rezidencí a domem U Špuláků postavil v letech 1809-1810 vojenský inženýr a pozdější velitel pevnosti Josef svobodný pán von Lauer pohodlnější kryté schodiště Bono publico. Rychlý rozvoj města po zrušení pevnosti ovšem přinesl jinou dimenzi potřeb. Projekt dalšího schodiště byl, nepochybně díky Janu Kotěrovi, zadán jeho bývalému studentovi a zaměstnanci Josefu Gočárovi. Městská rada jej schválila v květnu 1909 a pražská firma Bohumír Hollmann a spol. provedla v armovaném betonu. Schodiště, dnes nesoucí Gočárovo jméno, bylo otevřeno 24. srpna 1910.

Když jsem hledal co nejlepší fotografii jako protějšek k oné historické, zachycující věž Kropáčka krátce před jejím zánikem, začetl jsem se po čase znovu do hutného textu Aloise Kubíčka Práce Josefa Gočára v Hradci Králové[1], který jednak dokládá jeden z rozměrů přetrvávání dobových negativních reakcí, jednak dobře rozpoznává význam drobného díla v Gočárově tvorbě dosud zdaleka neuzavřené: „Krátce na to (míněn Gočárův hradecký debut v roce 1905 – pozn. V. Cz.), když opouští r. 1908 kancelář Kotěrovu, byl Gočárovi svěřen nesnadný úkol vyřešiti veřejné schodiště, spojující okružní třídu pod městem s náměstím v průlomu vzniklém u Luragova kostela Panny Marie po dobře neuváženém zbourání věže Kropáčky a domu u Zlatého beránka. Od doby vzniku tohoto schodiště uplynulo plných 18 let. Po tomto dostatečném časovém odstupu jest nám již možno zhodnotiti tuto Gočárovu práci v rámci jeho dosavadního díla. Myslím, že i v době pozdější bude považováno za základ započaté vývojové linie, k níž vracel se teprve po letech, aby v ní pokračoval, maje za sebou vývoj od Černé Matky Boží a Legiobanky v Praze až po hradecký Ambrožův sbor. A nebude nezajímavo právě tuto dosud málo hodnocenou Gočárovu práci časově porovnati s architektonickými projevy mezinárodní tvorby a konstatovati ono naše plus v umělecké soutěži tehdejší doby.[2] Oldřich Starý se k tomuto hodnocení vrátil v Gočárově nekrologu: „Ve tvorbě Josefa Gočára lze sledovati několik směrů; poměrně lehce přijímal a přetvářel vnější podněty, ale vždy svým nadáním jim dával osobitý, pádný, avšak ušlechtilý ráz. Chtěl vždy jíti svou cestou; často překvapoval výsledkem, který nemá obdoby. I to je podivuhodné, že jeho dílem prošly všechny fáze vývoje naší moderní architektury, avšak neodrazily se v něm nikdy ploše nebo planě. Již samý počátek jeho tvorby je ku podivu vyspělý a zralý. Byl žákem a asistentem Jana Kotěry v době jeho největšího tvůrčího vzepětí. Začal v jeho programových směrnicích, ale odlišně a naráz vyspěle. (…) Rokem 1909 začíná celá serie děl vzácné ušlechtilosti a vyspělosti. Wenkeův obchodní dům v Jaroměři, ve své době odvážně moderní a přece takřka klasický, je díle zralým, dosud živým, které daleko předběhlo dobu, podobně jako řešení schodiště od mariánského kostela v Hradci Králové s mistrným uzavřením průhledu smělým obloukem. Podle současného hlasu tato svěží díla, srovnaná s mezinárodní tvorbou, zajišťují přínos v umělecké soutěži doby.“[3]

(Fotografii Kropáčky reprodukuji z knihy Jana Jakla Hradec Králové z řady nakladatelství Paseka Zmizelé Čechy, druhá fotografie a půdorys provázejí citovaný Kubíčkův text.)

[1] KUBIČEK, Alois. Práce Josefa Gočára v Hradci Králové. Styl VII (XII), 1926–1927, s. 113-116.
[2] Tamtéž, s. 113-114.
[3] STARÝ, Oldřich. Architekt prof. Josef Gočár *13. III. 1880 ­ † 10. IX. 1945. Architektura ČSR V, 1946, s. 66-68, s. 66.

Květen 30, 2017

OTAKAR NOVOTNÝ: NÁVRH SOKOLOVNY V HOLICÍCH

Filed under: K EXKURZI UK & UK 26.-28. 5. 2017 — V. Cz. @ 6:36 pm

Otakar Novotný odevzdal na prahu podzimu roku 1908 výboru holického Sokola projekt areálu, koncipovaného jako „svatyně těla i duše“. Kromě tělocvičny měl zahrnovat i sál pro přednášky a divadelní představení a budovu lázní. Ta je při vstupu z ulice průčelní, s ní spojené hmoty menší tělocvičny vlevo a většího přednáškového sálu vpravo vytvářejí čestný dvůr s dvojicí lip. Ze hmoty tělocvičny oble vybíhá směrem k ulici výborovna, k sálu s dvojicemi šatem pro návštěvníky při vestibulu a pro herce při jevišti a se skladem rekvizit a dekorací přiléhá z opačné strany malý byt hlídače. Půlkruhový závěr bazilikálně uspořádané tělocvičny obíhá sloupový peristyl, jeho přímá ramena vymezují letní sokolské cvičiště v plné hloubce areálu. K jeho otevřené straně přiléhá tenisový kurt, za ním následuje fotbalové hřiště.
Návrh přinesl II. ročník (1909-1910) revue Styl v monografii Monumentální architektura 1908 – 1910 spolu s Plečnikovými studiemi kostelů v Trsatu a ve Vídni, dvěma Gočárovými díly, návrhem Lutherova ústavu v Hradci Králové a kostela evangelické reformované církve v Lounech, Novotného návrhem podmokelského kostela, Kotěrovým návrhem muzea v Hradci Králové, jeho studií hotelu v Opatii, Chocholovou úpravou velké zasedací síně Staroměstské radnice a Janákovým mostem, který se po postavení bude jmenovat Hlávkův.
Do roku 1913 byla v Holicích postavena jen tělocvična a dál stavba sokolského areálu nepokračovala. Také v Rakovníku se o rok dříve nepostavila ani polovina sokolovny, navržené Otakarem Novotným s důstojným spartánským výrazem podobným holické sokolovně, ale se sevřenějším dispozičním řešením.

Květen 14, 2017

U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 16. KVĚTNA 2017

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 8:24 pm

VINOHRADSKÁ TRŽIŠTĚ, VINOHRADSKÉ TRŽNICE A HEINOVKA NÁDAVKEM

Jedno z témat příští přednášky otevírá žánrová malba Vojtěcha Bartoňka  Z pražského trhu z 90. let 19. století. Uchovává atmosféru nejstaršího tržiště na Královských Vinohradech. Prostor byl původně označován Tržiště nebo Tržní náměstí a v době, kdy jej Bartoněk maloval, zrovna dostal už definitivní jméno Tylovo náměstí (tedy nepočítáme-li léta 1938-1940 a 1945-1952, kdy se jmenovalo Scheinerovo). Tržiště tu bylo zřízeno roku 1879 hlavně k prodeji ovoce, zeleniny, polních a lesních plodů a květin. Vše jmenované bylo od roku 1897 k dostání také na tržišti na náměstí Jiřího z Poděbrad, ve velkém pak v Rumunské ulici a na křižovatce Záhřebské a Americké. Na Tylově náměstí získal roku 1887 Jaroslav Beránek řeznický obchod a nastoupil cestu k Beránkovým podnikům s tržnicí, kavárnou, restaurací, hotelem Beránek a kinem Beránek. Interiér Beránkovy tržnice ukazuje pohlednice z doby před rokem 1918.
Princip tržnice je starý jako město samo. Již řecká města pochopila, že obchod potřebuje rovné podmínky a dohled, výhodná a pro zákazníka i pro město je pohodlnější jeho koncentrace na jedno místo. Římané pak princip tržnice dotáhli k dokonalosti, s níž vystačily středověké masné krámy i rodící se obchodní galerie novověku, s principem univerzální baziliky si ostatně vystačíme i dnes. Mění se jen dimenze a možnosti, mění se potřeby a normy, mění se architektonické styly. V 19. století se tržnice stává velkým tématem, především v souvislosti s rozvojem městské hygieny, a litinové konstrukce pro ni otevřely nové možnosti. V Praze se první tržnice otevřela v roce 1896 na Starém Městě. Její autor Jindřich Fialka o čtyři roky dříve, když její první návrh zveřejnil ve Zprávách Spolku inženýrů a architektů v království Českém, píše: „Jako v Paříži, tak i Berlíně, Vídni, Frankobrodu nad Mohanem, Drážďanech, Hannoveru a jinde, seznala se u nás důležitost tržnic a postupem času staví a bude se stavěti v městech jedna tržnice za druhou.
Na Královských Vinohradech se Městská ústřední tržnice slavnostně otevřela 25. června 1903. Trojlodní baziliku o sedmi polích na půdorysu 30 × 63 metrů projektoval městský architekt Antonín Turek a realizoval stavitel Antonín Dvořák. Prodeji zvěřiny, drůbeže, másla, vajec, ovoce a zeleniny sloužilo 98 prodejních stánků, 86 sklepních skladišť a 140 chladíren s klimatizačním zařízením. Na pohlednici tržnici ještě nezakrývají paláce postavené později na Sedlově poli, protější strana tehdy Jungmannovy, dnes Vinohradské třídy je už hotova, včetně domu na rohu Vinohradské a Budečské a Maceškova domu naproti tržnici, které v roce 1945 podlehnou spojeneckému náletu. Interiér tržnice zachytil fotograf někdy kolem roku 1915. Po vinohradské se poslední den roku 1908 slavnostně otevře Ústřední tržnice smíchovská, dílo autora Vinohradského divadla Aloise Čenského.
Níže ještě nímek zeleninového trhu v tehdejší Havlíčkově ulici, který pořídil neznámý fotograf v roce 1941. Havlíčkova je dnešní Legerova, a ulice, odbočující v horní třetině snímku vpravo, Koubkova. Důkazní materiál ke zločinu spáchanému na městě magistrálou.
Nakonec slíbené divadlo Heinovka jako obrázek na rozloučenou s tímto semestrem. Na snímku z přelomu 19. a 20. století vidíme prostor dnešního bloku mezi ulicemi Italská, Vinohradská, Anny Letenské a Mánesova. V popředí hudební pavilon a zahradní restaurace, za ním Deutsches Volkstheater, dřevěné divadlo, které původně postavil jako novou arénu Ve Pštrossce pro Pavla Švandu ze Semčic v roce 1869 Josef Niklas. Pozadí jeho levé poloviny tvoří dům čp. 937/XII, který dodnes stojí na rohu Vinohradské třídy a ulice Anny Letenské. Divadlo přestalo hrát v roce 1908 a o rok později je zbořili.

 

 

 

 

 

 

(Obrázky jsou tentokrát reprodukovány hned ze dvou knih Pavly Státníkové: STÁTNÍKOVÁ, Pavla. Vinohrady: Dobrá čtvrť pro dobré bydlení. Praha: Muzeum hl. m. Prahy, 2012. – STÁTNÍKOVÁ, Pavla. Trhy a tržiště. Praha – Litomyšl: Paseka, 2010.)

V ÚTERÝ 16. KVĚTNA 2017 SE SEJDEME, V TOMTO AKADEMICKÉM ROCE NAPOSLED, V 11.30 A VE 14.00 NA NÁMĚSTÍ MÍRU PŘED KOSTELEM SV. LUDMILY. TĚŠÍM SE NA VÁS.

 

 

Květen 5, 2017

U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 9. KVĚTNA 2017

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 9:53 pm

GRÖBEHO VILA PO SPOJENECKÉM NÁLETU NA POPELEČNÍ STŘEDU ROKU 1945

Už jsem to tu připomínal v souvislosti se zánikem vinohradské synagógy: 14. února 1945 zaútočilo na Prahu 62 letounů B-17 americké 8. letecké armády a během pěti minut, mezi 12.28 a 12.33 na ni svrhlo 152,5 tun pum. Část dopadla na Podolí, Pankrác, Nové Město, Vršovice, Nusle a Žižkov, většina na Královské Vinohrady, do prostoru zhruba vymezeného dnešními ulicemi Italská, Americká, Uruguayská, Blanická, Korunní, Budečská, Polská, Chopinova a Vozová. Výsledkem náletu bylo 413 mrtvých, 1 455 raněných, 88 nezvěstných, 93 zcela zničených domů, 88 domů poškozených velmi těžce, 168 těžce, 2 351 lehce. Soubor snímků Stanislava Maršála, pořízený bezprostředně po náletu a publikovaný poprvé až v roce 2011, obsahuje i takové, které ukazují míru poškození Gröbeho vily a blízkého kuželníku a lukostřelny. V době, kdy sloužily jako jesle, je zachycuje fotografie A. Alexandra z roku 1931. Z téhož roku je také pohled z terasy grotty přes zahradní restauraci ke Gröbeho vile.

(Zdroj reprodukcí: UHLÍŘ, Jan B. Bomby na Prahu: Nálety z roku 1945 objektivem Stanislava Maršála. Praha: Prostor, 2011, s. 67 a 97. – STÁTNÍKOVÁ, Pavla. Vinohrady: Dobrá čtvrť pro dobré bydlení. Praha: Muzeum hl. m. Prahy, 2012, s. 98 a 100.)

V ÚTERÝ 9. KVĚTNA 2017 SE SEJDEME V 11.30 A VE 14.00 NA ROHU ULIC ŠPANĚLSKÁ A MÁNESOVA (NEJBLIŽŠÍ STANICE METRA I ZASTÁVKA TRAMVAJE MUZEUM). TĚŠÍM SE NA VÁS.
ZÁROVEŇ PŘIPOMÍNÁM, ŽE POSLEDNÍ PŘEDNÁŠKA TOHOTO SEMESTRU SE KONÁ 16. KVĚTNA.

Květen 1, 2017

U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 2. KVĚTNA 2017

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 6:24 pm

ČTENÍ NA CESTU DO GRÖBOVKY

Miluji povídky Jaroslava Haška a Gröbovky se týká jedna z jeho nejlepších. Příliš dlouhá na to, abych ji četl na místě, ale nemohu se o ni s vámi nepodělit, i když ji nejspíš znáte. Tady je ke stažení:

hasek_v-havlickovych-sadech

Těším se na vás.

Older Posts »

Blog na WordPress.com.