Czumalova nástěnka

Září 17, 2019

U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 24. ZÁŘÍ 2019

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 5:11 pm

STUDENTI, ZPÁTKY DO LAVIC, JIMIŽ JE CELÁ VELKÁ PRAHA!

Jako vždy se mi po Vás stýskalo a prázdniny byly k nepřečkání. Zároveň mě zaskočilo, že už je to zase tady. Organismus celoživotního vysokoškolského kantora není vyladěn na přednášení v září, fakultní harmonogram je ale neúprosný. Posun semestru má ostatně jisté výhody: Umožňuje nám začít v čase, který miluji z celého roku nejvíce, tedy v létě svatého Václava (obvyklému negalantnímu označení se cudně vyhýbám), a skončit semestr, aniž bychom znovu nastydli v lednovém povětří. Omlouvám se, nevěděl jsem to (na ostatních školách, kde učím, se začíná s říjnem) a když jsme se před prázdninami loučili s tím, že se uvidíme 1. října, dopustil jsem se neúmyslné mystifikace.
Nakonec jsem se rozhodl, že Vysočany už opustíme a začneme čtvrtí dosud nenavštívenou. Z Vysočan nám totiž zbylo prakticky jen to, co bych vám mohl ukázat/neukázat obvyklým způsobem: Už to tady není. Z toho, co bude lépe ukázat tady a teď, neboť in situ po tom není ani památky, vybírám pro prostorovou návaznost, na niž vždy dbám, alespoň jeden pro Prahu mimořádně důležitý a první republiku dobře charakterizující soubor staveb. (Pro ty, kteří sami nikdy nic původního nevytvoří a proto horlivě odhalují tzv. autoplagiáty, drze přiznávám, že recykluji text napsaný před šesti lety.)

Mladá československá republika zdědila po c. a k. mocnářství Prahu jako svou metropoli sice už s ambicí moderního velkoměsta, ale ještě hodně vzdálenou jejímu naplnění. V oboru civilizačních vymožeností se Praha mohla chlubit (a také chlubila) moderní Lindleyho kanalizací, v roce 1918 bylo k dispozici 170 000 metrů stok, ale většina ostatního zbyla na nový stát. Za jednu z jeho nejpodstatnějších reprezentací tak pokládám Podolskou vodárnu (Antonín Engel 1922-1928), transformovnu na Bohdalci (Maxmilián Duchoslav 1927-1929) a vysočanskou spalovnu (František Roith 1930-1934).
Potřeba spalovny byla ve 20. letech více než naléhavá, Praha se dostala do stadia města dusícího se vlastními odpadky. Když vypukla republika, město sice již nějaký čas zajišťovalo svoz domovního odpadu, způsob ale zůstával poněkud dřevní: Ještě na počátku 20. let se odpadky sbíraly vyzváňkou, tedy sypaly do povozů, projíždějících ulicemi, a odvážely na některé ze sedmnácti smetišť. Ta se v rostoucím městě nutně ocitala v těsném sousedství obytné zástavby, z hygienických důvodů byla zavážena a tak vytvořeny cenné stavební parcely. Problémy s odpadem se vznikem Velké Prahy vystupňovaly nejen nárůstem plochy města a tedy vzdáleností, do nichž bylo třeba odpadky odvážet. Město obývalo stále více lidí a produkovalo o to více odpadů, oč lépe se jim dařilo. Chudá domácnost mnoho odpadu nevytvoří a blahobyt je nejvíc vidět v popelnicích. Navíc: Systém vyzváňky vyžadoval v domácnosti někoho, kdo na ni k vozu s odpadem vyběhl. Ubývalo služek, přibývalo zaměstnaných žen. Moderní domácnost je ta, z níž se ráno všichni rozběhnou do zaměstnání a škol.
To, že dodnes likvidátorům odpadu říkáme popeláři, ukazuje, co dlouho bylo hlavním odpadem. S moderním bydlením lokálního topení, vaření na kamnech a ohřívání vody v koupelně spalováním dřeva a uhlí pomalu ubývalo, zato přibývalo jiných odpadů, které by tradiční domácnost zpracovala nebo vůbec nevytvořila. V roce 1923 byly zavedeny popelnice, které se svážely na skládky, tam vysypávaly a prázdné opět rozvážely po městě. Nejen nákladné, ale také rizikové z epidemiologického pohledu. Dnešní popelnice vyprazdňované na místě do kuka vozů byly v Praze zavedeny až v 1. polovině 30. let. Souviselo to se systémem, jehož součástí byla logicky i výstavba spalovny.
Původně se mělo stavět na pozemcích, uvolněných zrušením holešovické plynárny. Nakonec ale padlo rozhodnutí včlenit spalovnu do rostoucího vysočanského průmyslu a spalování odpadu využít pro výrobu tepla, páry a elektřiny pro jeho potřeby. Pokročilou technologii navrhly a vyrobily Škodovy závody. Přivážený odpad byl tříděn a spalován s přídavkem uhelného prachu ve dvou kotlích. Každý zvládl zlikvidovat 10 tun odpadků za hodinu a vyrobit z nich 20 tun páry. Část hned spotřebovaly dva generátory o výkonu po 5 MW, zbytek odebraly okolní závody. Kapacita byla projektována s jistou rezervou, ta se ale vyčerpala už v roce 1936, kdy spalovna zpracovala 95 000 tun odpadu, a ve 40. letech se proto přidal třetí kotel. Pára a elektřina nebyly jedinými produkty spalovny, tříděnou strusku odebírala stavební výroba.
Architektonickou podobu dal spalovně František Roith. Využil při tom kombinace železobetonových a ocelových konstrukcí, navržených Františkem Faltusem. Architektonicky, konstrukčně i technologicky špičkové dílo. František Roith (1877-1942) studoval na české technice, u Josefa Zítka na německé technice v Praze a u Otto Wagnera na Akademii ve Vídni. Po vzniku samostatného Československa se významně podílel na nové podobě Prahy, jeho dílem je například městská knihovna s residencí primátora, ministerstvo zemědělství či ministerstvo financí.
V letech 1959-1982 procházela vysočanská spalovna rekonstrukcí, komplikovanou častou změnou příslušnosti k nadřízeným podnikům. V závěru své existence už fungovala prakticky jen jako uhelná teplárna. 6. června 1997 byl její provoz ukončen a v následujícím roce spuštěna nová spalovna v Malešicích. Roku 2003 zanikla i fyzicky a na jejím místě od té doby staví developerská společnost Finep podle projektu kanceláře AHK architekti sídliště Nová Harfa (Harfa Park). A kdeže to bylo a je? Mezi ulicemi Poděbradská, Podkovářská, Pod Harfou a Kabešova.

V ÚTERÝ 24. ZÁŘÍ 2019 SE SEJDEME VE 12:00 (1. SKUPINA) A VE 14:00 (2. SKUPINA) U VÝSTUPU ZE STANICE METRA B HLOUBĚTÍN NA STRANU STARÉHO HLOUBĚTÍNA (prostranství mezi ulicemi Soustružnická, Chvalská a Poděbradská, orientační bod: Penny Market). TĚŠÍM SE NA VÁS.

Reklamy

Červen 25, 2019

UK – NÁŠUP NA PRÁZDNINY

Filed under: POZVÁNÍ DO KAVÁRNY — V. Cz. @ 4:29 pm

Červen 17, 2019

POZVÁNÍ NA LETNOU

Filed under: MIMO RUBRIKY — V. Cz. @ 10:51 am

POZVÁNÍ NA VÝSTAVU

Filed under: MIMO RUBRIKY — V. Cz. @ 10:49 am

Vrátili jsme se na místo činu, před více než deseti lety jsme v letní rezidenci velmistrů rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou udělali výstavu Petra Musila, výtvarníka, který nejen vzkřísil drátenické řemeslo, ale byl i výborný fotograf. Výstavu, žel, už z pozůstalosti. Petrova manželka Boženka dříve nefotografovala, až po Petrově smrti se ujala jeho vybavení a fotografie se stala i jejím výrazovým prostředkem. Proto se výstava jmenuje Z ruky do ruky. Zajímalo mě, jaké další rozměry tato kontinuita má. Nespočítám už, kolika snímky jsem se v archivu obou fotografů probral. Kontinuita vidění při tom vyvstávala stále zřetelněji. Bylo to dobrodružné, zatímco Petrovu tvorbu znám, Boženku jsem jako fotografku teprve objevoval. Nakonec se ustálil soubor necelých padesáti děl, v němž oba fotografy spojuje zájem o detaily a struktury, o mikrosvět důvěrně známého domova, a výrazově jistý minimalismus. Má manželka Petra mě účinně zastoupila při instalaci. Záměrně divákovi ztížila mechanické hledání protějšků a nechala tak soubor působit jako celek. Dostanete-li se do Dobřichovic, stačí v restauraci Zámecký had požádat o klíč. Nebude-li ovšem přítomna autorka, což se může stát a přál bych vám to.

 

Červen 11, 2019

U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY: ZÁPIS DO ZS 2019/2020

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 8:16 pm

ZÁPIS DO DALŠÍHO SEMESTRU  PŘEDNÁŠKY  PAMÁTKY VELKÉ PRAHY SE OTEVÍRÁ

VE ČTVRTEK 13. ČERVNA 2019 V 11 HODIN.

Věřím, že vše vyjde a všichni se na počátku října shledáme.

Zároveň prosba adresovaná všem, kdo při naší nedávné návštěvě karlínské Invalidovny fotografovali: Pokud  budete ochotni poskytnout své fotografie našim laskavým hostitelkám k použití pro propagaci činnosti Národního památkového ústavu, prosím, pošlete mi je na adresu czumalo@gmail.com. Zájem je především o fotografie, na nichž je patrna naše návštěva, tedy my.

S velkými díky a přáním krásných prázdnin

Vladimír Czumalo

Červen 1, 2019

POZOR, ZMĚNA: 4. 6. UK MÍSTO NA PŘEDNÁŠKU NA VÁCLAVÁK!

Filed under: POZVÁNÍ DO KAVÁRNY — V. Cz. @ 5:08 pm

Milé kolegyně, milí kolegové, členové akademické obce UK (University v kavárně)!

Pamatujete? „Nejsme jako oni,“ skandovali jsme. Od té doby se toho snažím držet, i když se „oni“ částečně vyměnili (nebo přejmenovali). Aktuálně tedy přiznávám střet zájmů a hned ho řeším: Úterní přednáška nebude, je nás třeba jinde. Představte si, že se vás jednou děti (vnuci, pravnuci, dějiny atd.) zeptají: „Kde jsi byl(a), když se dělaly dějiny?“ A vy byste museli odpovědět: „Seděl(a) jsem v Liberálu a poslouchal(a) Czumalovu přednášku.“ To nemohu před tváří dětí (vnuků, pravnuků, dějin atd.) připustit. Pruský a bavorský klasicismus 18. a 19. století a moderní německý klasicismus před rokem 1933 na nás klidně počkají přes prázdniny, když už čekaly tak dlouho. Jestli se nám to povede, budeme si o nich povídat už v lepších, postburešovských časech. A budete-li chtít v sobě nechat v úterý po demonstraci dějinné chvilky doznívat, zachovejte Liberálu akademickou věrnost.

Váš Vladimír Czumalo

 

Květen 29, 2019

POSLEDNÍ PŘEDNÁŠKA UK V LETNÍM SEMESTRU

Filed under: POZVÁNÍ DO KAVÁRNY — V. Cz. @ 10:58 am

Přednáška sice poslední, ale připomínám, že se sejdeme ještě na začátku prázdnin, v úterý 2. července 2019, a promítneme si nový film Zdeňka Zvonka o prof. Františku Dvořákovi, samozřejmě za účasti autora a s přídavkem jeho dalších děl.

Květen 22, 2019

U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA NÁDAVKEM 27. KVĚTNA 2019

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 5:57 pm

SLÍBENÁ NÁVŠTĚVA INVALIDOVNY SE USKUTEČNÍ V PONDĚLÍ 27. KVĚTNA 2019. SEJDEME SE VE 14.30 V PARKU PŘED HLAVNÍM VCHODEM. TĚŠÍM SE NA VÁS.

Květen 13, 2019

U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 14. KVĚTNA 2019

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 12:30 pm

CO BYLO PŘED O2 ARENOU A GALERIÍ HARFA (O HARFA OFFICE PARK NEMLUVĚ)

První fotografií se ještě vracím k minulé vycházce: Alexandrův snímek ukazuje podobu Freyova cukrovaru, první vysočanské továrny postavené roku 1835, v roce 1927. Tedy 12 let poté, co tu výroba cukru skončila, a necelé dva roky před tím, než stavitel Hejduk zbavil továrnu její klasicistní krásy. Nejspíš v 60. letech pak vstali noví Hejdukové a zhanobení dokončili. Zachováno tu sice dost původní hmoty, výraz je ale dávno pryč.

Dnešním tématem má být ale to, co stálo na místě O2 areny. Jistá souvislost se přeci jen najde: 31. 8. 1871 byla zapsána do obchodního rejstříku První českomoravská továrna na stroje. Vznikla z iniciativy karlínského stavebního podnikatele Václava Nekvasila, majitele ostrova a místostarosty okresního zastupitelstva v Karlíně Karla Židlického a karlínského továrníka Jana Topinky. První výrobní program tvořilo strojní vybavení cukrovarů. Už v roce 1872, kdy továrna měla 52 obráběcích strojů a 125 dělníků, vybavila cukrovary v Berouně, Českých Budějovicích a Slavkově. O rok později byl založen hutnicko-hornický obor, v roce 1881 oddělení vodních turbín, za další čtyři roky oddělení pro výrobu ústředních topení a větrání. V roce 1886 převzala První českomoravská od Pražské železářské společnosti na Kladně i s dokumentací a dělníky výrobu mostů. Za léta 1886-1908 vyrobila mostárna 1 524 železničních a 560 silničních mostů. Výroba mostárny se ale neomezovala jen na mosty, pocházejí odtud i četné stavební konstrukce, namátkou Průmyslový palác na Výstavišti či Petřínská rozhledna a železné konstrukce, použité na stavbě Staroměstské tržnice, Akademie výtvarných umění, Obecního domu, Národního divadla či Národního muzea. V 90. letech 19. století se mostárna osamostatnila jako firma Bratři Prášilové, zůstala ale součástí areálu ČKD.
Rozšiřování výrobního programu a s ním i továrního areálu pokračovalo: V roce 1899 začalo pracovat nové lokomotivní oddělení a už v následujícím roce odtud vyjela první česká parní lokomotiva. Do roku 1917 ji následovalo 877 lokomotiv a 241 tendrů. V roce 1901 se rozběhla výroba parních válců, 1906 parních turbín, 1907 automobilů, 1908 vznětových motorů. Fúzí Českomoravské s Elektrotechnickou továrnou a. s., dříve Kolben a spol. vznikla v roce 1921 akciová společnost Českomoravská-Kolben a spol. se 4 700 dělníky a 640 úředníky. Následovala fúze s Akciovou společností, dříve Breitfeld-Daněk a spol. v Karlíně, jíž v roce 1927 vzniká Českomoravská-Kolben-Daněk a spol. se 7 560 dělníky a 1 240 úředníky. V roce 1931 se součástí ČKD staly i Loděnice Praga.
Za okupace musel koncern změnit název na Böhmisch-Mährische Maschinenfabrik AG a přejít na výrobu tanků pro Wehrmacht, jak zde již nedávno připomenuto v souvislosti se spojeneckým náletem. Závod tímto náletem prakticky zničený byl po osvobození vyňat ze sovětské válečné kořisti, v říjnu 1945 znárodněn a výroba poměrně rychle obnovena. Změny struktury oborového podniku ČKD Praha za socialismu, ani příběh jeho transformací poté, co socialismus zesnul, už sledovat nebudu. Obří areál ČKD rychle chátral, jak jednotlivé provozy vyhasínaly. Od konce 90. let do roku 2002 potkala demolice mostárnu, kovárnu, lokomotivku, karosárnu, kotelnu a další soubory budov. 24. března 2004 se tu otevírala druhá největší hokejová aréna v Evropě, která pojme 17 360 diváků. Na prahu hospodářské krize měla ČKD 14 423 zaměstnance.
Nebyla tu nouze o kvalitní industriální architekturu, především stavby firmy Václava Nekvasila. Důstojně je může zastoupit nová montážní hala na místě, které dnes vymezuje vlevo ulice Ocelářská a vpravo Kurta Konráda. Snímek je z roku 1920. Znovu doplňuji výřezem z jednoho z listů Orientačního plánu hlavního města Prahy s okolím z roku 1938 a znovu pro orientaci doplňuji dnešní názvy ulic: Ze dvou hlavních tříd jen Královská změnila název na Sokolovská, Českomoravská zůstala. Čteno zleva, zůstala i Lihovarská, Grégrova je od roku 1948 Kurta Konráda, U svobodných se dnes jmenuje U svobodárny, Balbínova je od roku 1947 Kovářská, názvy Ke skládce a K Moravině trvají. V kolmém směru zůstala i Drahobejlova, Škrétova je od roku 1948 Ocelářská. Ulice U zkušebny a U mostárny zmizely z veřejného prostoru, pohlceny areálem ČKD. Úředně zrušeny byly roku 1972. Drahobejlova si svůj název udržuje beze změn od roku 1904. Před tím se pár let jmenovala Krocínova, dva názvy se tu ale spojují s jednou osobností: Václav Krocín starší z Drahobejle (1532–1605) byl významný primátor Starého Města pražského. S Vysočany jej spojuje vinice a usedlost Krocínka, které dnes připomínají už jen názvy ulic Na Krocínce, Nad Krocínkou a Pod Krocínkou.
Zaujalo-li vás v dolní části výřezu horní libeňské nádraží, můžete si o něm přečíst zde: https://czumalo.wordpress.com/2013/08/09/co-jsme-ve-vysocanech-a-libni-uz-nevideli-vii-libenske-horni-nadrazi/. Obrázek jeho nedochované krásné budovy z roku 1898 níže přikládám.(Zdroje obrázků: BEČKOVÁ, Kateřina. Zmizelá Praha: Továrny a tovární haly I. Praha – Litomyšl: Paseka – Schola ludus-Pragensia, 2011, s. 76 a 90. – JUNGMANN, Jan. Libeň – zmizelý svět. Praha: Muzeum hl. m. Prahy, 2010, s. 134.)

V ÚTERÝ 14. KVĚTNA 2019 SE SEJDEME V OBVYKLÝCH 12.00 A 14.00 U VÝSTUPU ZE STANICE METRA B ČESKOMORAVSKÁ DO DRAHOBEJLOVY ULICE. TĚŠÍM SE NA VÁS.

Na slíbené fotografie Hajnovy vily jsem nezapomněl, ale aktuálně potřebuji pomůcku na nejbližší vycházku a také to nechci s recyklací starších příspěvků přehánět. Hajnovu vilu a část toho, co jsem před ní říkal, najdete na následujících adresách:
https://czumalo.wordpress.com/2013/06/20/co-jsme-ve-vysocanech-moc-nevideli-i-hajnova-vila/
https://czumalo.wordpress.com/2013/07/03/co-jsme-ve-vysocanech-moc-nevideli-ii-hajnova-vila-podruhe/
https://czumalo.wordpress.com/2013/07/03/co-jsme-ve-vysocanech-moc-nevideli-iii-hajnova-vila-potreti/

Květen 5, 2019

U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 7. KVĚTNA 2019

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 9:36 pm

VYSOČANSKÝ ZÁMEČEK A POTÍŽE S NÁZVY ULIC

Snímek, který pořídil Miroslav Kuranda kolem roku 1970, zachytil vysočanskou Zbuzkovu ulici ještě kompletní. Dnes z ní zbylo jen jméno a pár domů kolem křížení s Krátkého. Pohledově ulici uzavírá vysočanský zámeček, původně lovecký zámeček Valdštejnů ze 2. poloviny 17. století. Další Kurandovy fotografie ukazují jeho konečnou podobu, danou klasicistní přestavbou.
Výřez z jednoho z listů Orientačního plánu hlavního města Prahy s okolím z roku 1938 umožňuje přesnější lokalizaci a zároveň pochopení, jak drastická byla asanace Vysočan na přelomu 80. a 90. let minulého století. Zbuzkova ulice se tu jmenuje Čechova, dnešní Pešlova byla Hálkova. Sokolovská tehdy ještě nesla jméno Královská třída, připomínající průvod při korunovaci Ferdinanda Dobrotivého v roce 1836. Na sever od Sokolovské si jen Paříkova dodnes zachovala název, jejž nesla od roku 1922 s cézurou let 1940-1945, kdy se jmenovala Hlubocká. Dnes neprávem zapomínaný MUDr. Václav Pařík (1839-1901) byl osobností podstatně formující život města Třebenice na jazykové hranici, jejíž zásluhy o národní emancipaci přesáhly regionální měřítko. Mánesova ulice je dnešní Krátkého, své původní jméno nesla od počátku minulého století do roku 1940, kdy byla přejmenována podle hradu na Žebráckou. V roce 1945 se vrátila ke jménu velkého českého malíře, aby byl o tři roky později přejmenována k uctění nacisty popraveného účastníka komunistického odboje Josefa Krátkého (1906-1944).
Freyova ulice na plánu je dnešní Jandova. Freyovo jméno nesla od počátku, po válce se krátce jmenovala Osvobozených vězňů a v roce 1948 ji pojmenovali po dalším příslušníkovi komunistického odboje Josefu Jandovi (1880-1943). Dnešní Freyova se na plánu z roku 1938 jmenuje Palackého, má mírně odlišný průběh a dějiny názvu bohatší, než se zdá: V roce 1940 přejmenována na Karlštejnskou, vrátila se bezprostředně po osvobození k názvu Palackého a v roce 1948 se na 43 let stala Klímovou. Na domě čp. 178/IX, Sokolovská 247, tedy na místě, o němž byla výše řeč, kde se k sobě těsně přibližují bývalá a dnešní Freyova ulice, je busta z ruky sochaře Michala Blažka a pamětní deska připomínající, že tu v letech 1915-1927 bydlel Ladislava Klíma (1878-1928). Klímova ulice tu, zdá se, byla patřičná. Jenže ona nenesla jméno pozoruhodného českého filosofa, ale Karla Zdeňka Klímy (1883-1942), výtečného novináře a publicisty, prozaika a překladatele, zakladatele pražské redakce brněnských Lidových novin a později jejich šéfredaktora, šéfredaktora Českého slova a pak znovu Lidových novin. V této funkci byl v roce 1942 zatčen za účast v odboji gestapem, vězněn na Pankráci a umučen v Terezíně. Demokratická tradice, již Karel Zdeněk Klíma reprezentoval, se ovšem záhy stala podobně nežádoucí, jako odkaz Ladislava Klímy. A tak byla v roce 1952 Klímova ulice znovu přejmenována, aniž by se musely měnit smaltované tabulky: Stala se ulicí Emanuela Klímy (1902-1941), učitele, funkcionáře KSČ a poslance Národního shromáždění. Jako člen ilegálního ústředního vedení KSČ byl zatčen gestapem a ve vězení spáchal sebevraždu. V roce 1991 ukončilo peripetie Klímovy ulice její přejmenování na Freyovu.
Pojmenování oprávněné nejen proto, že pro Vysočany není významnějšího jména, navíc statek Freyů ležel mezi touto starou komunikací a dnešní Bassovou. Bedřich Frey (1800-1879) zprvu pracoval v otcově lékárně U bílého jednorožce na Staroměstském náměstí, později ve Francii studoval rodící se cukrovarnický průmysl a v roce 1835 založil ve Vysočanech cukrovar, vůbec první vysočanský průmyslový závod. Stojí dodnes (čp. 56/IX, Ke Klíčovu 5), ovšem k nepoznání přestavěný. Cukr se v něm vyráběl až do roku 1915. Vzešla odtud řada inovací, z nichž nejvýznamnější byla metoda Frey-Jelínkovy saturace. Neomezovaly se ale jen na cukrovarnictví, rodinný statek spojila 21. května 1881 s továrnou první pražská telefonní linka, teprve druhá v Čechách. Syn Bedřich Frey (1835-1901) rozšířil roku 1889 rodinný podnik o stále zdokonalovanou mlékárnu. S potravinářskou výrobou souvisí také zemědělské podnikání, rodina pronajala a později koupila od dominikánů od sv. Jiljí část jejich vysočanského statku a vlastnila i statky Kyje a Satalice. Stejně pilně, jako pečovali o rozšiřování a modernizaci svých podniků, pečovali oba Freyové i o rozvoj Vysočan. Oba zastávali starostenský úřad a byli voleni či jmenováni do grémií, jejichž vznik provázel a stimuloval rychlý přerod zemědělské vesnice v průmyslové město.
Na výřezu plánu už zbývá k překladu jen Třebízského, tedy dnešní Kolbenova. Některé ulice již neexistují, ale jedna z plánu ještě neexistuje: Široká. V očekávání již naplánovaného je tu zakreslena struktura blokového zastavění území vysočanských statků, sepjatá bulvárem Široké směřujícím od nových škol kolmo na Špitálskou ke konci Sokolovské.
(Zdroj fotografií: BEČKOVÁ, Kateřina. Zmizelá Praha: Dodatky II: Historická předměstí a okraje města – pravý břeh Vltavy. Praha – Litomyšl: Paseka, 2003, obr. 55-58.)

V ÚTERÝ 7. KVĚTNA 2019 SE SEJDEME V OBVYKLÝCH 12.00 A 14.00 NA MÍSTĚ JIŽ VYZKOUŠENÉM: U VÝSTUPU ZE STANICE METRA C PROSEK NA VYSOČANSKOU (NA STRANU U SUPERMARKETU BILLA). TĚŠÍM SE NA VÁS.  

Older Posts »

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.