PF 2023

U3V PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 13. PROSINCE 2022

Zahradní průčelí a půdorys přízemí vily manželů Kressových (Praha 6-Bubeneč, čp. 519/XIX, Českomalínská 41, Ernst Mühlstein – Victor Fürth 1923-1924).

[Zdroj: LUKEŠ, Zdeněk. Splátka dluhu. Praha a její německy hovořící architekti 1900-1938. Praha: Fraktály Publishers, 2002, s. 126 a 127.]

V ÚTERÝ 13. PROSINCE 2022 SE SEJDEME, V TOMTO SEMESTRU NAPOSLED, V OBVYKLÝCH 12.00 A 14.00 NA SIBIŘSKÉM NÁMĚSTÍ. TĚŠÍM SE NA VÁS.

U3V PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 6. PROSINCE 2022

V ÚTERÝ 6. PROSINCE 2022 SE PŮJDEME PODÍVAT DO ATELIÉRU, KDE VZNIKALA MONUMENTÁLNÍ SOCHA JANA ŽIŽKY Z TROCNOVA, PROTO DO NAŠÍ PRAVIDELNOSTI VSTUPUJE ZMĚNA: PRVNÍ SKUPINA SE SEJDE VE 12.00 V ULICI MILADY HORÁKOVÉ U ZASTÁVKY TRAMVAJÍ PRAŠNÝ MOST, DRUHÁ SKUPINA UŽ VE 13.00 NA ROHU ULIC DĚLOSTŘELECKÁ A BUŠTĚHRADSKÁ. TĚŠÍM SE NA VÁS.

Autorem fotografie je Josef Sudek.   

U3V PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 29. LISTOPADU 2022

José Casado del Alisal: Vzkříšení Lazara, 1855, olej, plátno, 127 × 169 cm, Madrid, Real Academia de Bellas Artes de San Fernando

V ÚTERÝ 29. LISTOPADU 2022 SE SEJDEME V OBVYKLÝCH 12.00 A 14.00 NA OBVYKLÉ HRADČANSKÉ. TĚŠÍM SE NA VÁS.

U3V PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 22. LISTOPADU 2022 SE PRO NEMOC NEKONÁ

Felix Valloton: Nemocná, 1892, olej, plátno, 74 × 100 cm, soukromá sbírka

Vrátil jsem se z pražských přednášek s horečkou a je mi tak mizerně, že už si to musím připustit: Zítra dvě přednášky v terénu fyzicky nezvládnu. Těšil jsem se na vás a také nerad zvyšuji svůj dluh, který samozřejmě splatím. Tento semestr se mi nedaří, zdravotní problémy ho provázejí od začátku. Neztrácím ale víru, že se příští týden uvidíme v obvyklých časech na obvyklých místech. Dám včas vědět.

U3V PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 22. LISTOPADU 2022

JASELSKÁ

Stavitele Václava Zákostelnu i Jaselskou ulici už známe. Ještě pohnutý příběh jejího jména: Jaselská se jmenuje od roku 1951 a připomíná bitvu v rámci Západokarpatské operace u polského města Jasło (Województwo podkarpackie), do níž byli z pozic na Slovensku povoláni dělostřelci a tankisté 1. československého armádního sboru. Jejich vstup do bitvy 15. ledna 1945 byl účinný. Tři pluky dostaly od generalissima J. V. Stalina čestný název Jaselský a od roku 1948 se tento den slavil jako Den československého dělostřelectva. Ulice se od svého vzniku v roce 1911 jmenovala Dejvická. Už roku 1925 ale předala toto jméno spojeným blízkým ulicím V hutích a Havlíčkova a dostala jméno Švecova k uctění památky legionáře Josefa Jiřího Švece (1883–1918). Za okupace se ulice jmenovala Brömsova. August Brömse (1873-1925) byl malíř a grafik, absolvent Preußische Akademie der Künste v Berlíně. Významný secesní symbolista a expresionista působil nejprve v rodných Františkových Lázních a v Chebu, od roku 1906 žil v Praze. V roce 1910 byl jmenován profesorem pražské Akademie výtvarných umění a do roku 1925 zde vedl ateliér grafiky. Po osvobození se ulice vrátila ke jménu Švecova. Udržela si je ale jen do roku 1951, kdy už byl hrdinný bojovník s bolševiky a vlastně oběť jejich destruktivní agitace vymazáván jejich československými následovníky z dějin.

V ÚTERÝ 22. LISTOPADU 2022 SE SEJDEME V OBVYKLÝCH 12.00 A 14.00 NA OBVYKLÉ HRADČANSKÉ. TĚŠÍM SE NA VÁS.

U3V PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 15. LISTOPADU 2022 SE NEKONÁ

V úterý 15. listopadu 2022 se přednášky/vycházky nekonají z důvodu neodkladné zdravotní péče o vyučujícího. Ten si vás zároveň dovoluje pozvat na probíhající výstavu ke 130. výročí narození zakladatelky moderního českého krajkářství Emilie Paličkové a na konferenci o jejím díle a významu.

Pondělní přednášky Architektura 20. století se změna netýká, uskuteční se řádně dle rozvrhu. Těším se na vás.  

U3V PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 8. LISTOPADU 2022

JEŠTĚ K LIPPMANNOVĚ VILE

Jen pár hodin poté, co jsem se vám omlouval za mizernou kvalitu přineseného obrázku zaniklé Lippmannovy bubenečské vily, připomněl mi čerstvý přírůstek do knihovny, kde jsem ho kdysi viděl v kvalitě onačejší: Barvitiův návrh publikovaly v roce 1870 Zprávy Spolku inženýrů a architektů. Onen čerstvý přírůstek, z něhož vám reprodukuji alespoň východní a jižní průčelí, vřele doporučuji: VYBÍRAL, Jindřich. Co je českého na umění v Čechách? Vybrané texty z let 2004–2021. Praha: Vysoká škola uměleckoprůmyslová, 2022. Jednadvacet výborných studií, z nichž podstatná část dosud česky nevyšla a zůstávala rozptýlena po časopisech a sbornících.

Ještě slíbený odkaz na můj starší text o Lannově vile: https://czumalo.wordpress.com/2014/03/11/jeste-k-lannove-vile-co-jsem-vam-v-sobotu-nerekl/

V ÚTERÝ 8. LISTOPADU 2022 SE SEJDEME V OBVYKLÝCH 12.00 A 14.00 NA OBVYKLÉM MÍSTĚ, U VÝCHODU ZE STANICE METRA HRADČANSKÁ NA DEJVICKOU. TĚŠÍM SE NA VÁS.

U3V PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 1. LISTOPADU 2022

JEŠTĚ K DOMŮM ČP. 272-281/IV(K BRUSCE 9, NA VALECH 28, 26, 24, 22, 20, 18, POD BAŠTAMI 1, 2, 3)

„Pod severním okrajem osady U Bruské brány, v ulici Na valech, postavili v letech 1912-1914 architekti FRANTIŠEK VELICH a JAN ŽÁK dva bloky nájemních domů, v nichž dala moderna na otázku bydlení ještě jednu zásadní odpověď. Poměrně konvenční fasády bloků ve stylu klasicizující geometrické moderny skrývají za sebou pozoruhodnou dispozici. Heslo »světlo a vzduch«, které pražští architekti už dlouho měli ve svém slovníku, ale nevyvodili z něho příslušné závěry, tu Velicha a Žáka přimělo opustit tradiční trojtrakt s nevětraným a neosvětleným bytovým jádrem a nahradit ho dvojtraktem se všemi místnostmi osvětlenými přímo do ulice či dvora. Malá předsíň, na kterou se nyní redukoval někdejší střední chodbový trakt, je sice stále ukryta uprostřed bytového půdorysu, její přímý styk s vnějškem však zprostředkovávají velké průřezy balkonů, do nichž je větráno také hygienické příslušenství. Obytné místnosti se navíc vůči ulici natáčejí svou delší stranou. Novátorský je u obou bloků také jejich urbanismus. Projektanti neobvykle zvětšili obvod bloků a do rozměrných, dobře větraných nádvoří umístili malá hřiště a parčíky. Takový půdorysný luxus, nesoucí s sebou malé procento zastavění pozemku, nebyl ovšem nijak lákavý pro pražské stavební podnikatele, kteří nadále stavěli trojtraktové domy. Velichův a Žákův experiment, na němž další vývoj bytového půdorysu mohl sotva něco překonat, našel širší odezvu až po roce 1918, a to jen ve státní výstavbě a u bohatých bytových družstev.“

ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu. Praha: Victoria Publishing, 1995, s. 87-88.

V ÚTERÝ 1. LISTOPADU 2022 SE SEJDEME V OBVYKLÝCH 12.00 A 14.00 NA OBVYKLÉM MÍSTĚ, U VÝCHODU ZE STANICE METRA HRADČANSKÁ NA DEJVICKOU. TĚŠÍM SE NA VÁS.

U3V PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 25. ŘÍJNA 2022

JEŠTĚ K PÍSECKÉ BRÁNĚ

Joseph Daniel von Huber (1730/1731-1788), školený vojenský kartograf a důstojník generálního štábu, vytvořil během svého pobytu v Praze v letech 1765-1769 mimořádně přesnou topografickou kresbu historických pražských měst a jejich bezprostředního okolí v zobrazení, jemuž se česky nejčastěji říká vojenská perspektiva. (Němčina má pro takové plány také termín Bildkarte nebo Bildplan.) Celkový rozměr tušové kresby perem na 12 listech papíru různé velikosti činí 224 × 239 cm. Dnes ji uchovává mapová sbírka Österreichische Nationalbibliothek ve Vídni. Tam ji také před I. světovou válkou našel archivář a historik umění JUDr. et PhDr. Jan (Ješek) Hofman (1883-1945), pozdější přednosta Státního památkového úřadu pro Slovensko (1926-1938), a v předposledním roce II. světové války publikoval: HOFMAN, Jan. Obraz barokní Prahy: (plán Josepha Daniela Hubera 1769). Praha: Grafie, 1944.

Huber kresbu zamýšlel nechat vyrýt do mědi a vydat, neuspěl však ani s žádostí o finanční podporu tohoto projektu u Českého zemského gubernia, ani s žádostí o povolení vydání u dvorské kanceláře. Když ale dvorní válečný rada polní maršál Franz Moritz hrabě von Lacy předložil Huberův pohled na Prahu z ptačí perspektivy přímo císařovně Marii Terezii, zakoupila jej ze svého osobního fondu pro císařské sbírky a Hubera pověřila zpracováním plánu Vídně a okolí. Jako mědiryt na 24 listech byl vydán roku 1778.

Na výřezu Huberovy kresby jsou všechny tři bastiony, jejichž zastavěním na počátku druhého desetiletí 20. století se právě zabýváme: bastion XVI sv. Jiří vlevo a XVII sv. Ludmily vpravo od Písecké brány a XVIII sv. Tomáše. Písecká brána je tu popsána jako Carls Thor, Karlova brána. To bylo její oficiální jméno podle panujícího císaře Svaté říše římské Karla VI. (1685-1740, císařem 1711-1740). Říkalo se jí také Bruská nebo jednoduše Bruska podle místního jména, odvozeného od jména potoka Brusnice, který teče Jelením příkopem. Dodnes je uchovává ulice K Brusce, neslo je i blízké nádraží koněspřežné dráhy a nese stejně blízká pivnice. Dnes oficiální, rovněž tradiční označení Písecká brána nesouvisí ani s pískem, ani s Pískem. Ta druhá možnost je dokonce matoucí, na sever mířící branou se na Písek věru nejezdilo. Skutečnost je trochu složitější: Jméno Písecká brána se vlastně dědilo. Nejstarší Písecká brána byla v opevnění, které dostalo město založené roku 1257 Přemyslem Otakarem II., latinsky zvané Nova civitas sub castro Pragensi, tedy Nové Město pod Pražským hradem. Stála zhruba v polovině dnešní Valdštejnské ulice mezi Pálffyovským (čp. 158/III, Valdštejnská 14) a Valdštejnským palácem (čp. 17/III, Valdštejnská 1). Její jméno je logické: Tudy se chodilo a jezdilo z Malé Strany do velké osady Na Písku ležící na dnešním Klárově a k tamnímu brodu.

Nejstarší Písecká brána zanikla roku 1623 při stavbě Valdštejnského paláce. Její jméno zdědila renesanční brána z roku 1588 v dnešní ulici Pod Bruskou zvané tradičně Myší díra, kde stála na úrovni domu U Krásných (čp. 136/III, Pod Bruskou 6). V roce 1721 ji přestavěl Giovanni Battista Alliprandi. Na detailu Huberovy kresby ji snadno najdete, budete-li sledovat cestu z Písecké brány mírně vpravo podél obou kaplí a pak dolů (vlastně směrem na zaniklou osadu Na Pískách). Označena je Sand Thor. Stála tu ještě déle než sto let poté, co byla dokončena nová Písecká (Karlova) brána, zbořili ji až v roce 1829.

Přesná Huberova kresba zachytila také podobu obou kaplí Panny Marie Pomocné. Tu menší blíže bráně navrhl zřejmě Kilián Ignác Dientzenhofer v roce 1735, větší postavil v letech 1757-1761 polír Jan Kolínský podle plánů Ignáce Jana Nepomuka Palliardiho. Už v roce 1789 byla zrušena a dva roky poté zbořena. Starší menší kapli odsvětili v témže roce, kdy byla dokončena kaple nová, a postupně ji pohltily úpravy na obytný dům (čp. 202/IV).

Zdroj reprodukce: BEČKOVÁ, Kateřina. Zmizelá Praha: Hradčany a Malá Strana. Praha: Schola ludus–Pragensia, 2000, obr. 96 na s. 116.

V ÚTERÝ 25. ŘÍJNA 2022 SE SEJDEME V OBVYKLÝCH 12.00 A 14.00 OPĚT U VÝCHODU ZE STANICE METRA HRADČANSKÁ NA DEJVICKOU. TĚŠÍM SE NA VÁS.