KOSTEL SV. FILIPA A JAKUBA

Jedno ze sídelních jader Smíchova dlouho vyznačoval kostel sv. Jakuba, farní kostel osady Újezd. Poprvé je zmiňován k 18. říjnu 1333, jeho vznik ale nesporně leží ve starší minulosti, nejspíše ve 2. polovině 12. století. Románský jednolodní kostel s půlkruhovou apsidou nebyl velký, archeologický výzkum dr. Ivana Borkovského v roce 1956 prokázal vnější rozměry lodi 12,2 × 8,2 m. K plochostropé lodi přiléhala na východě pravoúhle odstupněná apsida zaklenutá konchou. Zdivo tvořily opukové kvádříky o výšce 22 – 25 cm. Apsidu dole obíhal nízký sokl, nahoře obloučkový vlys nesený třemi lisénami. Loď osvětlovala dvojice půlkruhově zaklenutých oken v bočních stěnách, apsidu podobná dvě menší okna, západní stěnu lodi prolamoval jednoduchý portál.
Část Újezda, rozděleného novým karlovským opevněním Malé Strany, patřila abatyším svatojiřského kláštera na Pražském hradě a jim také náleželo podací právo ke kostelu. Ten nesdílel osud zcela zničené smíchovské kartouzy, nicméně je pravděpodobné, že jej husité poškodili, a víme, že zanikla fara. Koupí Smíchova v roce 1594 přešlo na staroměstskou obec i patronátní právo. Po Bílé hoře byl sv. Jakub filiální ke kostelu sv. Václava na Malé Straně. V letech 1700 – 1748 tu sloužili jezuité z blízkého dispenzáře, o němž byla řeč minule. Zásluhou staroměstského primátora Jana Václava Vejvody ze Stromberka se v roce 1749 obnovila fara pro Smíchov, Hlubočepy, Radlice a Zlíchov. Kostel byl rozšířen dostavbou lodi na západ, dostal i novou zvonici. Jeho barokizovanou podobu ukazuje anonymní fotografie, pořízená ráno o některé z Květných nedělí devátého desetiletí 19. století. Je na ní kromě jiného dobře patrna sochařská výbava hlavního průčelí, žehnající Kristus Salvátor v nice štítu a svatí apoštolové Filip a Jakub po stranách. Nešlo o sochy ledajaké, jejich autorem je Ferdinand Maxmilián Brokof. Pro rozšířený kostel znovu farní byl pořízen nový hlavní oltář svatých apoštolů Filipa a Jakuba a také původní patrocinium se rozšířilo o sv. Filipa.
          František Ekert ve II. svazku svého díla Posvátná místa Královského hlavního města Prahy. Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v hlavním městě království Českého, vydaném v Praze roku 1884, kostel charakterizuje celkem příkře: „Jest to malá, ani slohem, ani zařízením svým nevynikající budova, na níž pouze stará románská polokruhová apsida povšimnutí zasluhuje.“ Přesto se za něj přimlouvá: „Ač kostelík ten nevyniká, zasluhuje, aby i po dokončení nového farního chrámu pro ctihodné stáří své nadál zachován byl.“ Nebyl. Když Franz Zelinka v roce 1790 zaměřoval kostel a faru, připravovala se už změna. O rok později bylo císařským dekretem zakázáno pohřbívání uvnitř sídel a ani hřbitov obklopující kostel sv. Filipa a Jakuba neušel zrušení. Pohřbívalo se pak na Malostranském hřbitově a v roce 1876 město založilo nový hřbitov na Malvazinkách. To už hřbitov kolem kostela sv. Filipa a Jakuba neexistoval ani fyzicky, ostatky byly v roce 1833 vykopány a zbořena i kostnice při kostele. Původní úroveň hřbitova zvýšila navážka a zhruba od 50. let se zastavovaly parcely kolem nového náměstí. Kostel už nestačil dynamicky rostoucímu Smíchovu a od 60. let se zvažovalo jeho další rozšíření nebo nahrazení novostavbou. Ta byla nejprve situována na zaniklý hřbitov, ovšem v poloze přizpůsobené novému náměstí. Nebylo to ale místo jediné a v roce 1875, kdy se farní patronát přenesl na smíchovské zastupitelstvo, padlo konečné rozhodnutí a obec na nový farní kostel koupila pozemek proti radnici. 18. září 1881 byl položen základní kámen a už 27. září 1885 mohl být za účasti kardinála Františka Karla hraběte Schönborna vysvěcen nový kostel sv. Václava, postavený staviteli Josefem Linhartem a Vilémem Mildem podle projektu Antonína Barvitia. S jeho výstavností ani kapacitou 2000 osob nesnesl malý kostel sv. Filipa a Jakuba srovnání a krátká koexistence skončila v letech 1891 – 1892 jeho zbořením.
          Patrocinium zbořeného kostela převzal pak hřbitovní kostel nového smíchovského pohřebiště na Malvazinkách, postavený podle projektu městského inženýra Adolfa Duchoně v letech 1894 – 1896. Kontinuita nezahrnuje jen patrocinium a neorománskou formu, která ke svému předchůdci čitelně odkazuje, aniž by přímo napodobovala, ale také věci hmotné: Brokofovy sochy tu dostaly nová místa: Kristus Spasitel v nice nad vchodem, oba svatí apoštolové ve vnějších arkádách. Zdivo nového kostela pojalo i románskou opuku původního svatojakubského kostela, přenesena sem byla i většina zvonů, postihla je ale rekvizice za II. světové války. Liturgické náčiní přešlo do kostela sv. Václava.
Načas ještě trvala paměť nového náměstí, které se v letech 1860 – 1895 jmenovalo Kostelní a 1895 – 1920 Jakubské, než se přejmenováním dostalo pocty jeho obyvateli Jakubu Arbesovi. Například Jan Zázvorka v roce 1927 pro toto místo projektoval puristický sbor Církve československé husitské. Kontinuita trhů se nakonec ukázala silnější. Arbesovo náměstí před Velkou válkou ukazuje reprodukovaná pohlednice.

[Zdroje obrázků: JUNGMANN, Jan. Smíchov – město za Újezdskou branou. Praha: Muzeum hl. m. Prahy, 2007, s. 29. – Historický atlas měst České republiky: sv. č. 24: Praha-Smíchov. Praha: Historický ústav AV ČR, 2013, mapový list č. 57. – Styl VIII (XIII), 1927-1928, s. 65. – STÁTNÍKOVÁ, Pavla. Zmizelá Praha: Trhy a tržiště. Praha – Litomyšl: Paseka, 2010, s. 179.]